Moje čajová evoluce – Šálku zdar! 01

autor Daniel Šácha

Ahoj, jsem Dan.

Zrovna jsem si zalil čaj, přikusuju k tomu rohlík a mám nohy nahoře.
Moje svědomí sice říká, že tohle fakt čaj není a běž raději pracovat… Ale co o tom může vědět.

Zbytek hrnku jsem si samozřejmě dolil studenou vodou, abych nemusel čekat než vychladne. Děláme to občas všichni, nebo ne?

Když jsem byl ještě malý šálek…

…miloval jsem granulovaný čaj. Nemám tušení, jestli se pořád vyrábí. Býval v plastové pixle o velikosti termosky pro polární expedici. V podstatě si nepamatuju ráno, které by začínalo bez něj. Měl jsem k němu ze soutěže i značkový hrnek. Už jsem z něj ale vyrostl.

Moje čajová evoluce se pak na pár let zadrhla u dvou lžiček cukru, které jsem sypal do čehokoliv, co se jako čaj tvářilo — ideálně s citrusovou příchutí. Bez ohledu na věk si držím svůj styl.

Čaj je takové moje kafe, jen bez jakýchkoliv povzbuzujících účinků. Piju ho vlastně jen na zahřátí a na chuť. A pořád.

Co jsem ale dospěl, začala se moje čajová vášeň přece jen trochu rozvíjet. Dokonce jsem už ledacos zkusil. Pil jsem pravý turecký, který byl tak horký, že by měl být zařazen na seznam potenciálních příčin tání ledovců. Lil jsem do sebe hrnky vyvařených bylin mezi hladovými soby za polárním kruhem. A taky jsem dostal kázání o své netrpělivosti při čajovém obřadu v Kanazawě.

Rodina i kamarádi to samozřejmě ví, takže se na mě neváhají obracet kdykoliv nastane příležitost…

Co říkáš na tenhle darjeeling? Až zase pojedeš do Japonska, vyber mi nějakou dobrou senču! Dáš si oolong, nebo raději pu-erh…

Fakt nevím! 

Polovina těch názvů mi nic neříká. Zvládnu rozlišit zelený, černý, sáčkový, pak ten co má vtipně zakroucené lístky a ten co voní po medu. Jakože trochu přeháním, ale daleko od pravdy to nebude.

Svou neznalost naštěstí obvykle zahraju do autu nějakým vtipným bonmotem a jede se dál. V hlavě mi to ale občas trochu vrtá, to jo. Zatímco mě totiž okolí vnímá jako čajového mistra asi si myslí, že doma s teploměrem čekám, až voda klesne na požadovaných 86,5 stupňů vhodných k zalití jsem jen obyčejný čajový barbar.

Prostě čajíček, slabý odvar.

A tak si říkám, jestli bych s tím neměl něco udělat. Vyprášit kalíšky (čtěte koupit), opláchnout konvici a trochu se přiučit.

Koneckonců, jak hlásá známé čínské přísloví: „Nejez jedovatou žábu, pokud chceš jezdit na koni.“ Samozřejmě jsem si ho vymyslel, ale chtělo to údernou a motivační myšlenku na konec.

No jo, jenže kde začít… Kde natrhat lupení? Když prý nemůžete najít dobrý zdroj informací, máte si ho vytvořit. Takže tvořím. Co tvořím, otevírám! Tímto článkem zakládám čajovou školu.

Protože nic člověka nemotivuje tak, jako když se ztrapní veřejně. 

Tak se připravte. 
Ale jakože s klidem, nejsme žádní čajoví nácci. Na pohodu.

Šálku zdar!

0 komentářů
2

Napište komentář

* Používáním tohoto formuláře souhlasíte s ukládáním a zpracováním vašich dat na tomto webu.