Naplánovat si cestu do Japonska tak, abyste všechno stihli a nezbláznili se, to je docela složitý hlavolam. A já vám teď do té skládačky přidám ještě jeden háček. Teda vlastně hned tři — velké japonské zahrady.
Japonsko je má posedlost a užívám si to, ale nějaké nevýhody to pro můj život přece jen má. Tak třeba tím trochu trpí můj bankovní účet a taky ostatní země, které bych někdy rád navštívil. Nezbývá na ně totiž čas. Na druhou stranu jsem ale díky tomu měl to štěstí objevit místa, která bych v Japonsku jako běžný turista patrně nikdy neobjevil. Patří mezi ně i Tři velké zahrady: Kenroku-en, Koraku-en, Kairaku-en.
Někdo říká, že jde o tři nejkrásnější zahrady Japonska a dost možná je to pravda. Obrázek si můžete podle přiložených fotek udělat sami. Zase tak moc cestovatelů je přitom nevyhledává a mně to přijde škoda. Třeba o nich ale jen neví a proto to teď zkusím napravit a něco vám o těchto zahradách napsat. Japonské zahrady mají koneckonců historii delší než suši, objevily se v zemi dříve než první kočky a výraz samuraj je oproti jejich stáří docela hezký novotvar.
Než si sbalíte kufr a vyrazíte na cestu, můžete zatím s naší bio Matchou do Japonska vyslat alespoň své chuťové pohárky. Připravit si z ní můžete mléčný koktejl i hezky zelený cheesecake.
Kenroku-en, zahrada šesti aspektů
Japonská zahrada Kenroku-en
Důvodů proč vyrazit do Kanazawy, hlavního města severozápadní prefektury Išikawa, můžete mít spoustu. Pokud ale jedním z nich není slavná zahrada Kenroku-en, udělali jste v procesu plánování chybu.
Název zahrady vychází z knihy čínského básníka Li Gefeie a odkazuje na šest aspektů, které definují perfektní krajinu: prostornost, klid, lidské umění, starobylá elegance, hojnost tekoucí vody a krásná panoramata. Nebudu si hrát na mistra zahradníka, ale z čistě subjektivního pohledu vám potvrdím, že jsem tohle všechno na těch 12 hektarech opravdu našel.
Samurajský klan Maeda, který vládl zdejšímu regionu, založil zahradu v první polovině 17. století a jak se v průběhu dalších desetiletí postupně rozvíjela, prolíná se v ní dnes spousta různých technik a stylů. Každá část vás zaručeně něčím milým a na pohled okouzlujícím překvapí. Jezírka, klikaté cestičky, malé stromky i mohutné kmeny, mosty, kopce, sochy a dokonce taky nejstarší fontána v celém Japonsku. Rozhodně je z čeho vybírat. Milovníci čajů by navíc rozhodně neměli vynechat některou z historických čajoven z 18. století, kde si můžete vychutnat pravý čajový obřad. Vážně stojí za to.
Protože Kanazawa není na japonské poměry žádné obří velkoměsto, dostanete se k zahradě z hlavního nádraží hezky volným krokem zhruba za půl hodiny. A ještě cestou narazíte na hrad, rybí trhy a pár stánků se zmrzlinou, kterou tady rádi zdobí zlatem. Jooo, v Kanazawě umí žít. Raději vás varuji předem, je snadné se do tohohle místa zamilovat.
Z Kenroku-en jsem si přivezl i jednu z nejkrásnějších fotek, kterou jsem kdy v Japonsku pořídil. Pár ve svatebních kimonech, najdete ho o kousek níže. Zapózovali mi hned několikrát.
Koraku-en, zahrada rozlehlých plání
Koraku-en, japonská zahrada
Okajama je město na trati šinkansenu a zároveň křižovatka, ze které se hezky dostává na nejmenší ze čtyř hlavních ostrovů Japonska Šikoku. Na rozdíl od trochu odloučené Kanazawy je proto docela pravděpodobné, že tady budete dříve či později projíždět. A protože se i zde zahrada nachází jen třicet minut pěškochůze od hlavní stanice, nic vám v návštěvě nebrání.
Zdejší zahrada vznikla coby místo pro vítání významných hostů a samozřejmě pro potěchu vládnoucí rodiny, která mohla na širé pláně shlížet z vedle stojícího hradu. Tomu se mimochodem přezdívá Havraní hrad, protože je jako jeden ze dvou v celém Japonsku natřený na černo (stejně je na tom hrad Macumoto v prefektuře Nagano).
Název Koraku-en je inspirovaný hezky japonským úslovím: „nejdříve mysli na potřeby ostatních a až poté na svoje.“ Zahrada v Okajamě je sice o něco mladší než ta prvně jmenovaná, svým hodně otevřeným stylem a nádhernými výhledy do krajiny vám ale nabídne naprosto jiný a pro japonské zahrady poměrně unikátní zážitek. I tady najdete dostatek vody, staré čajovny, ale taky o poznání méně stromů. Spíše než se schovat do stínu s knihou vás bude Koraku-en vybízet k tomu, abyste vytáhli deku a uspořádali piknik.
Až na pár drobných změn si Koraku-en drží svou původní podobu z roku 1700.
Kairaku-en, zahrada pro společné chvíle
Kairaku-en, japonská zahrada
Kairaku-en, v překladu zahrada, kterou bychom si měli užít společně, je mezi těmito třemi skvosty trochu neprávem přehlížená. Přitom jde, alespoň podle oficiálních informací, o druhý největší městský park na světě, hned po Central Parku v New Yorku.
Postavili ji teprve v první polovině 19. století a jako jediná z našeho výčtu byla od samého začátku zpřístupněná veřejnosti — i proto ten název. Za to si její zakladatel, lord Nariaki Tokugawa, otec posledního šóguna ze slavného rodu Tokugawa, zaslouží dík. Největší atrakcí zahrady je les zhruba 3000 japonských slivoní různých barev a pokud je budete chtít vidět v plném rozkvětu, vyplatí se dorazit na přelomu února a března. I mimo hlavní sezónu je tady ale co obdivovat… Třeba jezero Senba anebo bambusový háj, který vás přivítá, když projdete nejsevernější branou. Pokud naopak vstoupíte od jihu, budete procházet kolem třístupňové dřevěné budovy Kobutei, která sloužila vládnoucí rodině mj. k tomu, aby si zde vychutnali diskuze o poezii nebo oblíbené čajové obřady.
Protože se zahrada nachází v městečku Mito relativně nedaleko Tokia, s dopravou nebudete mít problém. Z tokijské stanice Ueno sem jezdí přímý vlak (cca 70 minut) a od nádraží to pak máte necelý kilometr po svých. Nebo můžete jednoduše vystoupit o chvíli dřív na stejnojmenné zastávce.
Většina cestovatelů (a já nejsem výjimkou) si prý Kairaku-en z nějakého důvodu nechává až na konec. Díky snadné dostupnosti s ní ale klidně můžete i začít. Stejně nás to do Tokia dřív nebo později svede všechny, tak proč si neudělat po pár dnech v tomhle megaměstě příjemnou zajížďku stranou.
Jakmile se nabažíte krásy Kairaku-en, zkuste popojet vlakem ještě o pár kilometrů dále. V prefektuře Ibaraki se totiž nachází ještě jeden zahradnický skvost — Přímořský park Hitači. Schválně si najděte nějaké fotky.
Tak co, podařilo se mi nahlodat vaše plány? Věřím, že jakmile uvidíte jednu z těchto tří zahrad, budete chtít zažít i ty ostatní. Jsou to vážně tři perly Japonska.