Mnoho z 58 vietnamských provincií je hornatých, a platí to zejména o těch příhraničních, neboť právě horské masivy představují přirozené přírodní hranice. Tak i severní provincie Cao Bang (čti Kao Bang) má hor a kopců nepřeberně. Osobně považuji její krajinné scenérie za jedny z nejkrásnějších ve Vietnamu.
Podobně jako řada dalších severovietnamských provincií, i Cao Bang okouzluje svými bezpočetnými vápencovými skalisky, zde často rozesetými v těsném sousedství obdělávaných polí. Silnicím nezbývá než se touto krajinou, plnou homolí a kopců, kroutit a nikdy nevést rovně. A tak se – jako leckde jinde ve Vietnamu – právě sama cesta může stát tím největším zážitkem.
Nezapomenutelný vodopád Ban Gioc
Ačkoli přinejmenším jeden obrovský tahák tahle provincie má. Ne náhodou se s jeho obrazem můžete setkat na velkých kýčových nástěnných plakátech, které si rámují recepční hotelů i majitelé hospůdek po celém Vietnamu. Je jím členitý, třístupňový vodopád Ban Gioc, bez pochyby nejkrásnější vodopád Vietnamu, a svým způsobem i Číny, protože se nalézá přímo na hranici obou zemí. Přístup k němu i výhled na něj mají pouze návštěvníci z vietnamského břehu, čínští turisté však mohou alespoň zajet na voru pod kaskády po řece. Velkolepost vodopádu vynikne hlavně v dešťové sezóně. Ačkoli cesta sem (ideálně na motorce) trvá z hlavního města provincie tři hodiny, ten zážitek se bohatě vyplatí. Pohled na vodopády se jen tak neomrzí, ostatně i proto, že tu před pár lety byl ve svahu postaven buddhistický chrám Phat Tich Truc Lam Ban Gioc, odkud lze přehlédnout scenérii s vodopádem krásně z nadhledu. (Název chrámu můžeme trochu krkolomně přeložit jako „chrám Buddhových relikvií sekty Bambusového háje při Ban Gioc“).
S trochou nostalgie vzpomínám na doby, kdy zde široko daleko stál jen jeden strážní domek, a výlet sem se dal pořídit jen v rámci jednodenní otočky na zvláštní povolení. Jde o pořád ještě citlivé příhraničí s Čínou. Vždyť právě provincie Cao Bang byla v roce 1979 jednou z nejhůře postižených oblastí při tehdejším drastickém útoku čínské armády. Číňané tehdy srovnali valnou část provincie se zemí, ničili nejen vesnice, ale i chrámy, a málem se jim podařilo vymazat z mapy i hlavní město provincie Cao Bang, vzdálené od hranice 85 km. Tehdejší čínská agrese stála životy tisíců lidí (udávané počty se velmi liší), a statisíce dalších museli opustit své domy. Nicméně těžká historická zkušenost se silným a agresivním severním sousedem trvá pro Vietnam už přes dva tisíce let, a tak ani není divu, že Vietnamci zůstávají i dnes národem, který podle různých výzkumů důvěřuje Číně dokonce ještě méně než Japonci.
Jeskyně i odbojová základna
Zpět k příjemnějším věcem. Jen nějaké 3-4 kilometry od vodopádů Ban Gioc se v útrobách skalisek nachází pozoruhodná jeskyně Nguom Ngao, jedna z mnoha vietnamských obřích jeskyní. Zaujme monumentální hlavní síní, svahem s kaskádovitými jezírky (bohužel většinou vyschlými) nebo ikonicky rozvětveným vysokým stalagmitem.
Jiná z klikaticích se silnic vede z města Cao Bangu na severovýchod, k lokalitě spíše politického než přírodního významu. Jde o Pac Bo, místo, z nějž v letech 1941-1942 organisoval odboj proti Francouzům a Japoncům budoucí president Ho Či Min po svém návratu z exilu. Skrýval se tu s celým vedením Viet Minhu v místních jeskyních. Pro Vietnamce jde o neopomenutelnou součást návštěvy provincie, pro nás spíš o kuriositu, díky jejíž návštěvě má člověk záminku pro další cesty vinoucí se nádhernou krajinou.
Zdravá trpkost na jazyku
I když Cao Bang potěší hlavně svou přírodní malebností, má čím se pochlubit i v čajovém světě. Ačkoli tentokrát nejde o pravý čaj. „Hořký čaj z Cao Bangu“, jak mu říkají Vietnamci, je ve skutečnosti čajem bylinným. Prodává se jako lístky smotané do útlých jehliček. Tyto lístky pocházejí z cesmíny velkolisté (lat. Ilex kaushue) a výluh z nich má až svíravě trpkou, hořkou chuť, na niž si nutno nejdříve zvyknout, například pitím přes kostku cukru nebo kombinací s něčím sladším. Jsou mu přisuzovány četné positivní zdravotní účinky, od detoxikace vnitřních orgánů přes tišení žaludečních problémů, podporu krevního oběhu, protizánětlivé účinky, podporu mozkové i srdeční činnosti, redukci tělesné hmotnosti až po prevenci proti rakovině. I přes svou extrémní trpkost nemá údajně žádné nežádoucí vedlejší účinky. V jižní Číně, kde se tento nápoj také pije, je znám pod označením kuding.
Třebaže na návštěvu Cao Bangu si člověk potřebuje z Hanoje vyšetřit alespoň 4-5 dní času, jde o působivý kout země. K tomu přispívá poměrně malá zalidněnost provincie, a navíc i etnické složení jeho obyvatel: zde mají domov některé národnostní menšiny jako Tayové, Nungové, Hmongové, Zaové a některé další. Jejich poklidný venkovský životní styl jen zapadá a přidává do neokázalé exotiky celé provincie.