Ze čtyř velkých ostrovů je Kjúšú třetí největší, což je ta nejméně vděčná pozice, kterou se nedá nijak výrazně chlubit. Co ale lokalita ztrácí na rozloze, to vynahrazuje jedinečnost měst a míst, které zde můžete navštívit. Sám jsem zatím k objevování jižní strany Japonska moc příležitostí neměl, i za ten krátký čas mě ale dokázala uchvátit. A musím přiznat, že ve Fukuoce, největším městě ostrova, jsem si poprvé řekl: „Jo, tady by se dalo žít.“
Socha míru v Nagasaki
Kjúšú je pro Japonsko zásadní oblast. Přestože zde žije jen zhruba 10 % populace, právě tento ostrov hrál v historii země velkou roli. A to mnohokrát. Bylo to území Kjúšú, kde se usadili původní obyvatelé Japonska, tady odolali japonští obránci nájezdu Mongolů, kteří si chtěli šógunát ve 13. století podmanit, a je to jedna z mála oblastí, kde mohli obchodovat a žít lidé připlouvající ze Západu.
Osobně jsem si cestu na jih plánoval hned od chvíle, co jsem o letu do Japonska začal poprvé uvažovat. Když jsem totiž před lety studoval v zahraničí a poznal první přátele z této země, pocházeli právě ze zmíněné Fukuoky, resp. jejího okolí. Většina se sice časem, jak je to u mladých běžné, přestěhovala do vzdáleného Tokia, historek a lákadel mi ale navyprávěli tolik, že jsem prostě musel vyrazit i tak. Poslední impuls mi pak dal kamarád Takajuki, když mi řekl, že v jeho rodné Kagošimě, na jižním cípu Kjúšú, žijí ty nejkrásnější ženy. Obratem jsem koupil jízdenku na šinkansen a vyrazil.
Pro znalce dobrého čaje to nebude nic nového, ale… Na Kjúšú, a konkrétně pak v oblastech kolem Fukuoky a Kagošimy, se pěstují jedny z nejlepších čajů v celém Japonsku. A možná i na světě. Věřím, že víc důvodů k cestě už není třeba.
U stááánkůůů, na levný… Rámen!
I když vám třeba samotný název Kjúšú nic neříká, vsadím se, že budete znát některé jeho ikony, události a dominanty. Není to dávno, co na ostrově bouchla sopka, koneckonců hora Aso je největší aktivní vulkán v zemi a zle si nevede ani ve světovém měřítku (bohužel). Maskot města Kumamoto, černý medvěd Kumamon, pravidelně vyhrává celonárodní žebříčky popularity — dopisy od fanoušků mu chodí i ze zahraničí, a pohnutou historii Nagasaki snad ani netřeba připomínat. Hlavně fandové studia Ghibli pak určitě zpozorní při zmínce ostrůvku Jakušima, jehož hluboké lesy se staly inspirací pro slavný animovaný film Princezna Mononoke.
Slavný medvěd Kumamon
Tak co, už jste si Kjúšú zamilovali?
Mé první kroky vedly do Fukuoky, a to z jediného, přesto zásadního důvodu. Jak totiž všichni dobře víme, láska prochází žaludkem. No a právě Fukuoka je domovem jedné z nejlepších variant lahodné polévky rámen; tonkocu, jejímž základem je tmavší, silný vývar z vepřových kostí. Samozřejmě, že má město své neocenitelné historické památky (třeba Šófuku, nejstarší zenový chrám v celém Japonsku), s kručením v břiše bych ale stejně nic z toho neocenil a navíc by hrozilo, že pokazím zážitek i ostatním. A tak jsem šel od nádraží rovnou hledat stánky (japonsky jatai), kterých zde mají požehnaně a jsou jedním ze symbolů města. Sednout si k nějakému na jídlo je v podstatě povinnost každého návštěvníka.
Abych ale nebyl v popisu tak jednostranný… Fukuoka je centrum regionálního obchodu a říká se, že právě přes místní přístavy se do Japonska dostal buddhismus a čaj. Koukáte, co. Osobně mi na městu učarovala atmosféra, která, a možná to bylo jen souhrou mnoha okolností, byla neskutečné pohodová. Vlastně do té míry, že jsem si místo objevování města jen tak sedl k řece s mangou, četl a poslouchal procítěný hlas pouličního kytaristy Jukeho, se kterým jsem se dal později do řeči. Fukuoka je celkově protkaná řadou vodních kanálů, které lemují ony oblíbené stánky, takže spojit příjemné s… dalším příjemným je tady jednoduché jak facka. Nevím jestli je to pro vás dostatečný argument k výpravě, ale já si těch pár dnů poklidných procházek vážně užil.
Posezení ve Fukuoce
Pokud mimochodem máte rádi nákupní centra, vsadím se, že vás nadchne zdejší Canal City. Komplex navržený americkým architektem, který je opravdu unikátní a zaručeně zaujme na první pohled. Vyměnit historii za současnost se v tomhle případě určitě vyplatí. A mají tam obchod s Mumínky!
Protože je Fukuoka dopravní uzel, můžete se svobodně rozhodnout, na kterou ze světových stran vyrazíte dál. Na koupačku do horkých pramenů v Beppu, omrknout hrad do Kumamota, ztrácet se v okouzlujících lesích Jakušimy, je toho spousta. Já si vybral, po dřívější návštěvě Hirošimy, druhé „atomové“ město Nagasaki.
Kdybyste chtěli na Kjúšú vyrazit cíleně za čajem, zkuste třeba čajová pole v Išizakagawě (zhruba na půl cesty mezi Kumamotem a Kagošimou). Pěstují se zde čajové lístky pro japonský zelený a černý čaj. Další možností je např. Higašisonogi (cestou do Nagasaki) nebo zahrady Jame v prefektuře Fukuoka.
Rámen stánky, které musíte navštívit
Nejkrásnější město Japonska?
Pokud si vybavíte můj loňský článek o třech nejkrásnějších nočních výhledech na Japonsko, víte, že jeden z nich je právě v Nagasaki, konkrétně z 333 metrů vysoké hory Inasa na opačném břehu od centra města. Výhled je samozřejmě krásný hlavně díky tomu, že je malebné i samo město. Možná je to tím přístavem a polohou u moře. Když o tom vyprávím, spoustu lidí to popravdě stále překvapuje, protože zřejmě čekají, že Nagasaki pořád vypadá jako v srpnu roku 1945…
Donald Glover v Nagasaki
Ne, skutečně vás nečeká jen spálená země, i když na připomínky války samozřejmě tu a tam narazíte, ať už jde o památníky, vyřazenou vojenskou techniku nebo muzeum věnované tragickým událostem kolem shození atomové bomby. Věřím, že tohle by měl vidět každý, ale podobně jako v případě Hirošimy upozorňuji, že nejde o nic lehkého.
Ve městě najdete čínskou čtvrť, můžete si projít krásné Gloverovy zahrady a rezidenci tohoto skotského obchodníka, který se do Nagasaki přestěhoval už v polovině 19. století (vůbec se mu nedivím), nebo třeba vyrazit na výlet lodí k nedalekému ostrovu Gunkandžima. Tento ostrov, který dlouho sloužil jako místo pro těžbu uhlí, dnes patří mezi nejnavštěvovanější atrakce v okolí a vidět ho můžete i ve filmu Skyfall s Jamesem Bondem.
Bohatá historie zkrátka dělá z Nagasaki jedno z nejatraktivnějších míst k navštívení, rozhodně bych mu dnes dal přednost před Hirošimou, a popravdě musím říct, že bych ho klidně zařadil i mezi nejhezčí města, která jsem v Japonsku navštívil.
Krásné Nagasaki
Pohřben v písku
Mou třetí a zatím poslední výraznější zastávkou na Kjúšú se stala Kagošima, město permanentně zasypané popelem z nedaleké sopky Sakuradžima a údajně také lokalita, kde odstartovala japonská průmyslová revoluce. Nejjižněji položená metropole ostrova je svým klimatem a právě přítomností aktivního vulkánu často přirovnávaná k italské Neapoli. Něco na tom bude. Jen místo pizzy bych vám doporučil vyzkoušet létající rybu nebo černý vepřový řízek, který je prostě do-ko-na-lý!
Jak jste ale asi poznali, předchozí dvě města nasadila docela vysokou laťku a tak se nedá říct, že by mi Kagošima čímkoliv vyrazila dech. Snad mimo jídla a neskutečně milé a sympatické slečny v informačním centru. Dodneška trochu lituju, že jsem ji nepozval na kafe. Ano, Takajuki měl s těmi krásnými ženami svého rodiště pravdu. Víc než toulky ulicemi města jsem si proto nakonec užil výlety za jeho hranice, ať už plavbu na zmíněnou sopku, o které jsem psal dříve, nebo výpravu do písečných lázní v Ibusuki.
Písečné „koupele“ v Ibusuki
Městečko Ibusuki se nachází ještě o kousek jižněji než Kagošima a vedle tradičních horkých pramenů se zde můžete zrelaxovat i v písku. Vlastně hlavně v písku, protože právě kvůli němu sem všichni jezdí (nejznámějším místem je zřejmě Saraku Sand Bath Hall). Přijdete, dostanete jukatu, takové letní kimono, a jeden z pracovníků vás na pláži zahrabe do horkého písku, kde budete zhruba 15 minut odpočívat. Někomu to může znít až klaustrofobicky, ale můžu říct, že to byla vážně příjemná a osvěžující zkušenost. I když je pravda, že horko jsem ke konci vnímal opravdu intenzivně. Zkuste si představit rozpálenou a hodně těsnou saunu.
Co vám budu povídat, vyšel jsem jako znovuzrozený a s nově nabytou energii se dal rovnou objevovat zbylé krásy v okolí, od mysu Nagasakibana po jezero Ikeda, kde podle legendy přebývá japonská Lochneska. Živou jsem bohužel nespatřil, ale můžete se vyfotit s její usměvavou sochou. Kulinářskou specialitou zdejšího regionu jsou mimochodem tzv. plovoucí nudle, což jsou tenké pšeničné nudle somen, které si během jídla musíte vylovit z vody, kde hezky protékají po proudu. Vím, že to zní zvláštně, ale je to milé zpestření oběda.
Plovoucí nudle z Kjúšú
Tak, jako se o Ósace říká, že je rodištěm nejveselejších lidí a komiků, celé Kjúšú by za mě mohlo dostat nálepku největších pohodářů. Přesně tak jsem se totiž ty necelé dva týdny cestování po jižním ostrově díky prostředí a zdejším obyvatelům cítil, příjemně a v pohodě. A to jsem se ani nestihl nechat okouzlit lesy Jakušimy, což je místo, kam nutně potřebuju vyrazit příště.
Kjúšú má prostě hodně co nabídnout a turisty je možná neprávem kvůli své poloze přehlíženo. Šinkansenem i letadlem se sem přitom dostanete snadno a jsem si jistý, že nebudete litovat.
A možná se odsud ani nebudete chtít vrátit.