Normálně vás v článcích beru na zajímavá místa v Japonsku, ale protože jsou tady Vánoce, pojmu to tentokrát maličko jinak. Koneckonců, když už někam do světa vyrazím, rád se seznámím nejen s novou lokalitou, ale i tamějšími tradicemi a zvyky. No a zrovna ty japonské jsou minimálně v pár bodech docela specifické.
Křesťanství v Japonsku nikdy moc nekvetlo, takže vás možná napadlo, že lidé na těchto ostrovech k vánočním oslavám vlastně nemají bůhvíjak velký vztah. A máte pravdu. Jenže kdo by chtěl stát stranou zatímco si velká část světa užívá? Ani v Japonsku proto nepřijdete o vánoční stromečky, trhy, ozdoby a tak. V obchodech se dá mimochodem sehnat i český adventní kalendář.
Vánoce bez čaje? To by nešlo ani v Japonsku. Jestli smím doporučit, zkuste třeba výbornou směs čaje genmaicha a práškové matchi, anebo něco echt svátečního jako Vánoční jablko se skořicí a kardamonem.
Japonské světlušky
První zmínky o oslavách Vánoc v Japonsku jsou překvapivě staré, z poloviny 16. století. Na dlouho se ale neuchytily a cestu zpátky si Santa našel teprve o nějakých 300 let později. Největší rozmach každopádně tradice zažila v době amerického vlivu po druhé světové válce. A od té doby jen kvete.
Nástup vánoční sezóny je v zemi navíc jasně daný a to ukončením předchozího velkého svátku, který přišel z Ameriky, Halloweenu. Jakmile odbije strašidelná půlnoc, nastoupí pracovníci obchodů a městských částí, aby bleskově protočili výzdobu. Dýně a netopýry vystřídají vločky, sněhuláci a vysmátý stařík v červeném kostýmu. Při ranní cestě do práce nebo školy se jim zaručeně nevyhnete. Vánoce jsou tady zkrátka víc komerce než zvyk, ale má to i svá pozitiva. Japonci si totiž s výzdobou umí skvělé vyhrát a jedním z vyhlášených hitů vánoční sezóny, na který se všichni těší, jsou světelné iluminace.
Když jsem o nich slyšel poprvé, neuměl jsem si je vlastně moc představit: „Však co, to budou světýlka jako u nás v Česku, na tom nic není,“ říkal jsem si. Jenže potom, co jsem před dvěma lety strávil vánoční čas v Tokiu, kde jsem si takových světelných představení prošel hned několik, musím jedině smeknout. Na podobné atrakce jsou prostě Japonci machři — snad vám tu atmosféru přiblíží alespoň pár mých nedokonalých fotek (zkuste si k nim domyslet, že světýlka blikají, mění barvy, k tomu se line kouř a do rytmu hraje vánoční hudba).
Kam za iluminacemi vyrazit? Krásné bývají třeba v parku u Tokyo Midtown nebo u obchodního domu Caretta. Na své si přijdete třeba taky u ósacké radnice, v bambusovém hájku v Kjótu, poblíž ulice Odori v Sapporu, ale taky v Hakodate, Kóbe a vůbec většině měst. Stačí dorazit po setmění, show se obvykle opakuje v krátkých intervalech. A občas se přidají i ohňostroje.
Kolonel z Kentucky
Světlíčka jsou rozhodně krásné zpestření, ale nezasytí. Co si v tom případě Japonci dávají k jídlu? V zemi zaslíbené suši by se samozřejmě nabízela nějaká ryba, jenže má silného konkurenta. Vánoce v Japonsku jsou totiž už 50 let spojené se smaženým kuřetem a hlavně pak tím od KFC. Ročně takhle japonské rodiny spořádají několik milionů křidélek, stehýnek a kdovíčeho ještě. Jak se to stalo?
Slavnostní večeře z KFC je úspěšná marketingová kampaň, kterou vykopl jistý Takeši Okawara, manažer vůbec první japonské pobočky KFC otevřené v roce 1970. Jednoho večera údajně zaslechl skupinku Američanů, jak teskní po vánočním krocanovi, a rozhodl se jim vyjít vstříc — pouze drahého krocana nahradil kuřaty. O pár let později už kampaň nazvaná Kentucky for Christmas běžela po celém Japonsku a měla velký úspěch. Však se taky z Okawary stál později ředitel firmy.
Určitě se nedá říct, že by tomuto zvyku holdovali všichni Japonci, řekněme, že ho drží zhruba čtvrtina, i tak je to ale ve 125miliónové zemi velké číslo. Sehnat originální vánoční kuře z KFC v prosinci je proto boj a rozhodně není od věci myslet na včasnou rezervaci. Celé vánoční menu vychází zhruba na 1000 Kč. Druhou stálicí na svátečním stole je pak piškotový koláč, který získal na popularitě po druhé světové válce. Bývá nazdobený v japonských barvách, takže s bílou polevou a krásně červenými jahodami. K pití je připraven citrusový juzu čaj, ale třeba taky horké saké.
Do práce, na rande, domů a spát
Scházet se u jednoho vánočního stolu v Japonsku úplně běžné není. Hlavně mladší lidé naopak pojímají Štědrý večer spíše jako Valentýna a vyráží se svými drahými polovičkami na romantickou večeři do dobré restaurace, kde si taky vymění nějaký ten dárek. Pokud jim na to tedy zbyde čas a energie, protože 24. prosince i následující dny jsou normálně pracovní.
Sníh v Japonsku samozřejmě mají, záleží jen na tom, kde se zrovna pohybujete. Čím výše na sever, tím větší šance na pravé bílé Vánoce a třeba i nějakou tu sváteční lyžovačku. Zkrátka mimochodem nepřijdete ani v případě trhů, které navíc často bývají v evropském duchu. Betlém ani živého oslíka jsem sice nepotkal, horký svařák ale můžete usrkávat i tady na druhém konci světa… Hned vedle stánku s matrjoškami — jakoby se člověk ocitl v Praze.
Japonské vánoce jsou prostě takovým mixem těch amerických a evropských, někde s menšími a jinde s většími úpravami. Chybí jim sice duchovní kořeny, myšlenka je ale v podstatě stejná jako kdekoliv jinde na světě, radovat se s těmi, které máte rádi. Škoda jen, že vánoční atmosféra a výzdoba zmizí stejně rychle, jako předtím ta halloweenská. Je totiž třeba udělat místo pro hlavní oslavy zimní sezóny, Nový rok. To je v Japonsku ten pravý čas, kdy se schází celé rodiny.
Přeji všem hezky po japonsku Meri Kurisumasu a šťastný nový rok. Ať je veselejší, než ten letošní!
