Malajsie možná nepatří mezi země, které si našinec spojuje s čajem, ale pokud už se tam vydáte, asi si stěží odpustíte návštěvu čajových plantáží v Cameron Highlands. Ani já jsem ji nevynechal. Vždyť na pevninské části země jde v každém případě o jednu z nejzajímavějších lokalit. A nejen proto, že v této oblasti se pěstuje většina všeho malajsijského čaje.
Vítejte v pevninské Malajsii
Tahle země prodělala za posledních 170 let velké změny. Na místě hlavního města Kuala Lumpur, jedné z asijských metropolí, se ještě v půlce 19. století prostírala džungle, a také oblast Cameron Highlands, o níž si vzápětí popovídáme, pokrývaly lesy. Z původních porostů se Malajský poloostrov může dosud chlubit chráněnou oblastí Taman Negara, kde se udržel jedinečný prales, který je považován za vůbec nejstarší nedotknutý les na světě. Dnes se však i v Malajsii původní hluboké lesy scvrkly na vyhrazené reservace a národní parky, a dokonce i v ostrovní části Malajsie, na Borneu, jich povážlivě ubývá. Až příliš často je pak nahrazují nekonečné plantáže olejových palem, zdroj bohatství i prokletí. Plantáže, jejichž kilometrové rozlohy vás stejně jako mne nepochybně ohromí už při příletu na kualalumpurské letiště – to je jimi totiž do daleka obklopeno.
Dnes se Malajsie řadí mezi nejvyspělejší země Asie, o čemž svědčí i dobře fungující komunikace. A tak se i na vysočinu Cameron Highlands dá z KL pohodlně dostat za nějaké 4 hodinky. Při příjezdu do centra této oblasti, usazené v severozápadním cípu státu Pahang, nejspíš zakotvíte v jednom ze dvou sousedících městeček, Tanah Rata nebo Brinchang. Ocitnete se ve výšce kolem 1500 m n.m., a jistě vás oblaží zdejší svěží klima. To nutně ocení každý, kdo se ještě před pár hodinami potil pouhý kus (350 km) od rovníku, v nížinném hlavním městě. Však také proto se sem svého času začali uchylovat britští osadníci. Oblast se ostatně jmenuje po jednom z nich, geologovi Williamu Cameronovi, jenž při svých topografických průzkumech zabloudil mimo jiné sem. Příhodné podnebí s průměrnou denní teplotou 22˚C se časem ukázalo ideální také pro pěstování čajovníků, a tak se tu počínaje 20. léty minulého století začaly klestit kopce a zřizovat prosperující plantáže.
Půvab čajové krajiny
Mezi největší producenty čaje přitom patří dodnes firmy, které zde tuto čajovou éru započaly: BOH a Bharat. Za rozlehlými svahy plantáží Bharat se dá z Tanah Raty dostat za pár minut, a mně to o moc déle netrvalo ani pěšky. Už jen výhled z kroutící se silnice stojí za to: rozvlněná krajina beze zbytku pokrytá vzorně zastřihovaným kobercem čajovníkových keříků je víc než malebná. Vypadá trochu jako složené puzzle, neboť kolem jednotlivých keříkových ostrůvků jsou jasně viditelné pešinky pro sběrače lístků. Však jsem se z terasy u silnice nad šálkem čaje tím pohledem kochal notnou chvíli, než jsem se uvolil vstát a pro změnu sejít klikatou cestou mezi políčky dolů do údolí. A užíval jsem si nové a nové pohledy na tu čajovou nádheru.
Podobně okouzlující jsou i plantáže BOH poblíž Brinchangu, kde navíc zájemcům nabízejí exkursi do továrny na zpracování čaje s vysvětlením celého procesu. Ve zdejší prodejně lze mj. nakoupit i zajímavou kolekci jemně ochucených čajů – např. černý čaj s mangovou, ličiovou, maracujovou příchutí, či směsný earl grey s mandarinkovým dochucením, k mání i v elegantních plechovkách. Mimochodem většinu čaje, jenž v Cameron Highlands vzniká, tvoří čistý černý čaj, i když okrajově se dostane i na oolong nebo čaj zelený, popř. na zmíněné ochucené čaje. Kdo má rád klasický černý čaj bez přehnaných fajnšmekrovských požadavků, neodjede ani zklamán, ani bez plného batohu.
Úrodná vysočina
Nejen čaji se však v Cameronových kopcích daří. Tam, kde se nerozprostřely čajovníkové plantáže, se zdejší oblé kopečky pokryly farmami zaměřenými na jahody (to především), zeleninu, anebo květiny – růže, chryzantémy, karafiáty. Pestrá snůška zdejších plodů a květů vynikne hlavně při nahlédnutí na tržiště, anebo tam, kde se stánky prodejců přilíply přímo k silnici. Rovněž některé ze samotných farem za zastávku stojí: sám jsem se takto kromě ovocnářských skleníků podíval třeba do motýlí nebo květinové zahrady. V některých místech se ovšem skoro vše točí kolem jahod – kromě těch čerstvých se tu nabízejí i sušené, přetvořené na džem a zmrzlinu, nebo jahodový ´čaj´. Samotné jahodové plantáže však oproti těm čajovým postrádají jakoukoli poetičnost. Skoro bych řekl, že tam, kde čajovníkové keře vlnité svahy zdobí, tam ji jahodníkové farmy doslova a do písmene hyzdí. Při projíždění krajinou posetou stovkami nevzhledných skleníků je z toho pohledu dost smutno.
Buďme však positivní. I mezi těmi všemi plantážemi, farmami a zahradami například zbyla místa, kde zůstal původní les. To především v okolí nejvyšší hory Batu Brinchang (2302 m), na niž lze ostatně pohodlně vyjet. Právě na jejích svazích si lze dokonce udělat pěknou túru vlhkým lesem, zpestřenou třeba setkáním s velkými masožravými láčkovkami či divokými orchidejemi.